Pokud člověk cestuje s některou z leteckých společností sídlících na území států Evropské unie, Švýcarska, Norska nebo Islandu nebo pokud využívá letu v rámci tohoto prostoru nebo mířícího z některé z těchto zemí pryč, může si být jist tím, že mu bude v případě splnění naprosto jednoznačných kritérií náležet finanční kompenzace, dosahující v případě maximální výše až šesti set eur.
Aby tomu tak bylo, musí být splněno následující:
a) Takový let musí mít v cílové destinaci minimálně takové zpoždění, jaké je uvedeno v evropské regulaci EC 261/2004.
b) Na vině tomuto zpoždění musí být sám dopravce, který neučinil vše pro to, aby dostál svým závazkům.
Je-li tomu tak, vypočítává se zmíněná finanční kompenzace podle toho, jak dlouhého zpoždění onen let dosáhl a jaká je nejkratší vzdálenost mezi počátkem a cílem cesty toho kterého pasažéra. A je logické, že čím je zpoždění větší a vzdálenost delší, tím se aerolinie více ‚prohnou‘.
To ovšem – a na to pozor – jedině v případě, že jsou tímto zpožděním vinny samy. Pokud za něj totiž může počasí, přírodní katastrofa, bezpečnostní situace, omezení letového provozu nebo stávka pracovníků třetí strany, což jsou okolnosti, jež letecká společnost není schopna ovlivnit, nárok na odškodnění nevzniká.
S čímž však vznikají problémy. A to proto, že se dopravcům nejednou nechce platit a tudíž se právě na takové neovlivnitelné okolnosti pokoušejí vymlouvat. Nebo zarytě nekomunikují a mlčky čekají v naději, že to žadatele omrzí a dají s odškodněním pokoj.
Což se někdy stává, ale rozhodně by tomu tak být nemělo. Protože je sice samozřejmé, že ne každý obyčejný pasažér má žaludek na to, aby dotáhl své odškodnění třeba až před soud a tam doufal ve vítězství spravedlnosti, ale ani tomu tak být nemusí. Vždyť jsou tu i pomocníci , pro které jsou právě takovéto případy živobytím a kteří jsou za provizi ochotni převzít vše s tímto odškodněním související na svá bedra.
A to je nejednou to nejlepší, co mohlo pasažéry v dané situaci potkat. Vyjma odškodnění samotného, pochopitelně.