Ema Destinová se narodila v roce 1878 v Praze. Do rodiny bohatého kulturního mecenáše Emanuela Kittla. Jako nejstarší z pěti sourozenců. Její rodné jméno bylo Emilie Pavlína Věnceslava Kittlová. Nadané děvče, které nejen krásně malovalo, hrálo na housle, ale navíc docházelo na hodiny zpěvu. K profesorce Destinové-Löwelové, jejíž jméno si později zvolila jako umělecký pseudonym. Její nadání ji umožňovalo souběžně studovat rovněž na dramatickém oddělení Národního divadla. První velký úspěch na sebe nedal dlouho čekat. V roce 1897 v roli Santuzzy v opeře Cavalleris rusticana debutovala v drážďanské dvorní opeře.
Hned poté jí bylo nabídnuta spolupráce v berlínské Státní opeře, ve které byla obsazována do hlavních rolí. Carmen, Salomé, Mignon, Elisabeth a mnohé další. V roce 1905 vystoupila s velkým úspěchem i v londýnském operním domě Covent Garden v titulní roli Madam Butterfly. Po úspěšných hostováních ve Vídni a Paříži přichází v roce 1908 pozvání do newyorské Metropolitní opery. Kde o rok později, ve Smetanově Prodané nevěstě, ztvárnila před vyprodaným sálem roli Mařenky. Jediným místem, které v této době plně nedocenilo kvality této operní pěvkyně bylo pražské Národní divadlo. Jehož čestným členem se stala až v roce 1908. V této době už stála na jevišti po boku nejslavnějšího tenora všech dob, Enrica Carusa. Na operních světových scénách předvedla stovky nádherných rolí, ale na svou vlast nikdy nezapomněla. Česká hymna Kde domov můj byla pro ni tou nejkrásnější koncertní písní.
Zlom v její úspěšné kariéře nastal počátkem první světové války. Ema Destinová byla nařčena ze špionáže a uvržena do domácího vězení. Zámeček ve Stráži nad Nežárkou se jí stal na tuto dobu domovem. Hned po válce dosahuje její pěvecká sláva vrcholu. Divadelní sezonu zahajuje s velkým úspěchem v Metropolitní opeře v New Yorku. Na počest 10. výročí vzniku naší republiky, v roce 1928, zazpívá v Londýně svůj poslední koncert. V šestatřiceti letech Emu Destinovou postihne těžká choroba. Která ukončí její operní celosvětovou karieru. Poslední roky života tráví tato výjimečná žena na svém zámku a příležitostně zpívá pozvaným hostů. Mezi které patřil i prezident T. G. Masaryk. Rovněž píše knihy, vyučuje zpěv a věnuje se okultismu. Božská Ema zemřela v roce 1930 a díky svému věhlasu byla pohřbena na vyšehradském Slavíně. Na který ji doprovodily stovky lidí, kteří ji měli rádi a cenili si jí.
