Slavní sportovci patří k nejvíce obdivovaným osobám. Dokonce i lidé, kteří se o daný sport nezajímají, mnohdy znají jejich jména. Avšak poté, co ukončí kariéru, ať už z důvodu věku či zranění, se nám ztratí z očí a zájem o ně rychle opadne.
V případě, že jejich osudy sledujeme i nadále, můžeme si všimnout poněkud znepokojivého trendu. Mnoho z nich totiž skončí v relativní chudobě. Samozřejmě, určitý propad příjmů se dá bezesporu předpokládat. Jak si ale vysvětlit, že jsou na tom brzy takhle špatně, zvláště když vydělávali milionové částky?
Tím hlavním důvodem je, že začali svou kariéru ve velmi mladém věku. Do profesionálních soutěží se většinou vstupuje kolem sedmnáctého roku života, a v té době už sportovci většinou mají za sebou několikaletou juniorskou a mládežnickou kariéru. A většina mladých lidí peníze na horší časy nešetří (i když výjimky tu jsou). To znamená, že co vydělají, to téměř ihned použijí. Když jim pak skončí kariéra, nemají z čeho brát. A nesmíme zapomínat, že k tomu dochází krátce po třicítce, tedy v době, kdy je většina pracujících stále v produktivním věku.
Také je zde fakt, že často nemají žádnou jinou kvalifikaci. Profesionální sport vyžaduje plné nasazení, takže neměli čas studovat. Kvůli tomu však nemají po skončení svého působení žádné znalosti a dovednosti, které by mohli využít. Proto také nemohou najít zaměstnání.
Samozřejmě, někteří to řeší tím, že se stanou trenéry. Ovšem to není možnost pro každého. Navíc je nutné si uvědomit, kolik sportovců odchází „do důchodu“ každý rok, a kolik je potřeba trenérů. Rozhodně se tedy tak nemohou uživit všichni. Veškeré tyto faktory pak způsobují, že tito lidé nakonec skončí málem na ulici. Většinou se snaží těžit ze zašlé slávy například hraním v reklamách, avšak pokud nejsou dostatečně známí, ani toto pro ně není možnost. Jak toto tedy řešit? Ideálně tím, že si ze svého platu budou šetřit a používat budou skutečně jen minimum vydělaných peněz. Jistě, není to ideální, avšak přiznejme si to, jiný způsob v současnosti prakticky neexistuje.
