Východ a jihovýchod Evropy osídlili před mnoha staletími slovanské kmeny. Výjimku tvoří Maďarsko, které je obýváno ugrofinskou skupinou obyvatel. Tato homogenita národností, které k sobě mají velice blízko kulturně i jazykově, a měly by tudíž vést přinejmenším neutrální diplomatické vztahy, byla v nedávné historii zásadně narušena. Některé incidenty se zde odehrávají dodnes, a to mnohdy i s větší intenzitou než v minulosti.
Bývalá Jugoslávie
Balkánský poloostrov je mixem národností. Přesto, že jsou většinou slovanského původu, jsou jejich vztahy narušeny. Může za to především překotné rozdělení bývalé Jugoslávie, kdy si každý nástupnický stát chtěl urvat pro sebe co nejvíce. Srbo-chorvatská válka na severu Chorvatska nevratně poničila desítky měst. Zásadnější byl však konflikt, který měl etnický podtext – válka v Bosně. Bosňáci – muslimové – byli brutálně potlačováni Srby, dokonce do takové míry, že zde došlo k největší evropské genocidě od dob holocaustu. Masové hroby nedaleko Srebrenice pojaly téměř 10 000 obětí.
Dalším ohniskem napětí je opět muslimský region na jihu Srbska – Kosovo. Od roku 2008 zde vznikl stát, který aktuálně uznává pouhá polovina světových států. Druhá jej odsuzuje za separatismus a podporuje nároky Srbska. Pro Srby jde o poutní pravoslavné místo. Jenže za posledních sto let zde vznikla albánská většina (muslimové) – a protože zde srbská vláda neinvestovala, rozhodli se jednat a po krátké, ale kruté válce vytvořili vlastní zemi.
Vojvodina
Je to autonomní oblast na severu Srbska, kterou obývá výrazná maďarská menšina. Ta si nárokuje toto území a místní požadují nezávislost. Snahy ale postupně slábnou, neboť zdejší Maďaři postupně mizí. Přesto se jedná o oblast, kde reálně hrozí protistátní akce, čímž se vytváří velmi napjatá společenská situace.
Ukrajina
Asi nejvýraznější a nejkrvavější oblast současné Evropy. Proruští separatisté si nárokují ty části území, které obývá výrazná ruská menšina. Centrální vláda proti nim bojuje. Jde o aktuálně jedinou válečnou oblast Starého kontinentu. Příčiny jsou jak kulturní, tak ekonomické, neboť „rebelové“ si nárokují ekonomicky vyspělé části země. Vrcholem ruské agrese vůči Ukrajině byla anexe Krymu. Tu obhajovali s tím, že poloostrov byl Ukrajině darován za Sovětského svazu a po jeho pádu vlastně patří stále Rusku.
