Říká vám něco Pan Tau? Muže v černém obleku s buřinkou a deštníkem či slunečníkem ve stejné barvě jsem coby malý kluk zaznamenal jako jednu z nejpůvabnějších filmových postav té doby. Kdyby se procházel krajinou jen tak, bez deštníku, připadalo by mi to poněkud fádní, ale s deštníkem v ruce jsem jej vnímal jako elegána k pohledání. Dle mého názoru černý deštník k jeho vizáži neodmyslitelně patří.
Mě osobně připadají všechny deštníky tak trochu magické. Nesmírně mě přitahuje jejich tvar i barva a přiznám se, že jsem si před pár lety koupil překrásný žlutý holový deštník s dřevěnou rukojetí ani ne tak kvůli ochraně před deštěm, jako spíše pro dekorativní účely. Je zavěšený na dřevěné konzoli v předsíni a velmi dobře kontrastuje s dalšími předměty z masivního dřeva a také s malbou stěn a s podlahovou krytinou.
Jakmile se deštník roztáhne, může perfektně propagovat nějakou myšlenku, názor, nabízené služby nebo zboží. Reklamní deštníky mohou tímto způsobem oslovovat veřejnost na dlouhou vzdálenost a mohou plnit svůj reklamní účel třeba i lépe než jiné předměty. A to i tehdy, jestliže prší jen někdy a deštník zůstává v obytném prostoru pouze v pohotovosti.
Nechte deštník pořádně vyschnout. Velmi důležitým pravidlem při používání všech typů deštníků je zajištění důkladného proschnutí textilie, než ji zasunete do ochranného pouzdra. Kdybyste to neudělali, mohla by se na látce vyskytnout plíseň a ta by mohla deštník nevratně poškodit. Před mnoha lety jsem vedl rozhovor s jedním mladíkem, který vlhký či dokonce mokrý deštník zasunul do futrálu a ten v něm pak zůstal delší dobu. Dílo zkázy vyvrcholilo ve chvíli, kdy deštník opět potřeboval, a ten namísto ochrany před deštěm nabídl pohled na potrhanou látku, která byla samá díra. Nechte tedy deštník po každém použití důkladně vyschnout a teprve pak jej ukládejte do ochranných obalů.
